Když jídlo začne být přítel
Můj příběh a proč dnes podporuji ženy při hubnutí
Zhubnout 50 kg ze 130 kg byla cesta se spoustou odboček a slepých uliček. Vyzkoušela jsem diety a jídelníčky, nad kterými se dnes už jen pousměji. Vím proč nefungovaly, stejně jako vím, proč jsem je musela zkusit 😊
Jídlo bylo nepřítel, moc jsem po něm však toužila. Pocity, které šly proti sobě. Jak můžu jíst a hubnout? Buď nejím a hubnu, nebo se nekontrolovatelně přejídám a přibírám, v lepším případě váha stojí. Nic mezitím jsem neviděla.
Jídlo se stalo útěchou a nepřítelem, ne radostí. Cítila jsem se prázdná, provinilá a ztracená. Při 130 kg a počínající depresi jsem potřebovala začít jinak.
Jednu noc jsem si řekla „takhle už ne“. Ráno jsem začala malými kroky – zapisovala, pozorovala, snažila se pochopit proč se pořád opakuje jojo efekt. Nechtěla jsem další dietu, chtěla jsem najít svůj způsob hubnutí. Kousek po kousku jsem měnila to, jak jím, jak přemýšlím, jak o sebe pečuji.
Zjistila jsem, že trvalé hubnutí není o zákazu, ale o rovnováze.
Dnes už vím, že jídlo není zlo. Je to způsob, jak se o sebe starat – s respektem, ne s přísností. Už nemám záchvaty přejídání, nehoním se za dokonalostí a vím, jak si jídlo užít bez výčitek. Zhubnutých 50 kg několik let udržuji a stále se těším ze svého trvalého zhubnutí.
Vystudovala jsem výživové poradenství a koučink, abych mohla pomáhat cíleněji a odborněji. Stále se odborně vzdělávám na své profesní dráze a propojila jsem svůj přístup se společností STOB (STop Obezitě) a s aplikací Kalorické tabulky.